Obsah
Otrokovice – ČR
Oficiálny web mesta Otrokovice:http://www.otrokovice.cz
História
Starobylé Otrokovice byly ve středověku součástí malenovického panství. Od něho se v roce 1570 odloučily, staly se sídlem samostatného feudálního statku a jeho majitelé si ve vsi zbudovali k bydlení tvrz. Stála již roku 1574 a sloužila zdejším pánům až do roku 1649. Tehdy svou funkci ztratila, protože Otrokovice byly přikoupeny k napajedelskému panství a tamní páni Rotalové měli jiná, mnohem lepší sídla. Další osudy otrokovické tvrze nebyly dosud dobře známy a teprve novější výsledky archivního studia ukazují, že historická budova zde za Rotalů přetrvávala ještě celých 100 let. Byl to podle všeho rozměrný objekt, označovaný někdy i jako zámek (např. v r. 1667), blízko za ním byl Podzámecký rybník, a k panskému sídlu přiléhal rozsáhlý areál otrokovického panského dvora. Objekt zůstával, soudě podle zpráv z let 1667 až 1750, v poměrně dobrém stavu, ale bez odpovídajícího využití. Z archivních zápisů nevyčteme, jakou měl podobu.
Předválečný rozvoj Otrokovic
Nejrychlejších obrátek rozvoj Otrokovic nabral ve 30. letech tohoto století, kdy Tomáš Baťa koupil od napajedelské hraběnky Baltazziové část močálovitých pozemků mezi Dřevnicí a Moravou a jedinečnou metodou splavování zeminy z nedalekého kopce Tresného zvýšil jejich úroveň o 1 - 3, místy dokonce o 4 metry, a na získaném prostoru začal budovat další objekty své zlínské firmy (pomocné závody a leteckou výrobu). Práce byly završeny jeho pokračovateli, takže na území někdejších močálů vyrostla moderní průmyslová čtvrť plná zeleně, několik let dokonce úředně nazývaná "Baťovem", dnes obecně "Bahňákem". Na její architektonické tvářnosti (český funkcionalismus) se významně podílely takové kapacity jako např. F.L. Gahura a Vlad. Karfík. Nejvýznamnější dominantou je Společenský dům postavený v letech 1933 - 36, který připomíná z leteckého pohledu trojramennou vrtuli. Ve třicátých letech vzrostl počet obyvatel čtyřikrát (na 8 000 v r. 1938).
Poválečný rozvoj Otrokovic
V roce 1960 se spojily Otrokovice s Kvítkovicemi a v roce 1964 byly povýšeny na město. K další průmyslové expanzi a k více než zdvojnásobení obyvatelstva došlo v 70. - 80. letech v době rozmachu dnešního podniku Barum Continental, jenž tvoří spolu s několika dalšími - Moravan aj. - průmyslovou základnu města. V téže době zde vyrostla moderní poliklinika. Otrokovice, už dlouhá léta spojené se sousedními Kvítkovicemi, se sice nehonosí starobylými skvosty, přesto však mají návštěvníkům co nabídnout: z období baťovské éry je nejcennější památkou Společenský dům - zajímavě řešený hotel, který se už vzpamatoval (stejně jako většina budov a rodinných domků) z nejhorších následků katastrofální záplavy v červenci 1997 a poskytuje svým hostům komfortní ubytování, dobrou kuchyň i společenské zázemí. Někdejší šedá monotónnost panelákových sídlišť v centru města je od počátku 90. let postupně zastiňována rekonstruovanými či nově budovanými objekty na náměstí, k nimž se řadí i radnice - sídlo Městského úřadu a knihovny.
Další dominantu získalo město na jaře 1995, kdy byl vysvěcen nový římskokatolický kostel sv. Vojtěcha vybudovaný za necelé dva roky především díky obětavosti dobrovolných pracovníků a dárců. Jeho "světským protějškem", dokončeným v r. 1997, je mohutná stavba, v níž je umístěno jednak zdejší kulturní a informační centrum - Otrokovická Beseda, jednak supermarket Delvita. Rekreační oblast Štěrkoviště na severním okraji města nabízí svou rozsáhlou přírodní vodní plochou jedinečnou příležitost ke sportování i odpočinku.